březen 2010

30. března 2010 - Honzík

Dneska krásně svítilo sluníčko, takže jsem trávil celý den venku. Ráno jsem si prošel pravidelnou pochůzku, vrátil jsem se domů na snídani a jen, co jsem se trochu najedl, vyrazil jsem nanovo. Chvíli jsem byl na zahrádce, ale pak jsem si vyskočil na plot, chvilku jsem si dodával odvahu a vyrazil jsem. Zvědavost, co je u sousedů na zahradě a v kůlně nového, byla silnější než ten strach z toho, že by tam mohl být zase nějaký vetřelec, který by mě ublížil jako minulý týden. Skočil jsem do zahrady, rozhlédnul jsem se, jestli tam nečíhá žádné nebezpečí a vyrazil jsem do kůlny. Za chvíli už zase panička křičela u plotu, abych šel domů. To určitě. Teď, když jsem se konečně rozhodnul, že se tam vydám, půjdu hned zase zpátky, když je tam tolik zajímavého. Vůbec jsem na volání neragoval. A zabralo to, panička za chvíli přestala. Myslel jsem si, že dostala rozum a nechá mě na pokoji, ale kdepak. Přestala jenom proto, aby si došla domů pro rouru od alobalu, na kterou reaguju a začala volat znovu. Já myslel, že mi snad prasknou uši a stále to nebralo konce. Myslel jsem, že už snad opravdu půjdu raději domů, aby byl klid, ale kupodivu panička zase zmkla. Chvíli bylo ticho, ale za chvilku už volala nanovo. Raději jsem šel tedy zpátky. Paničky už byly oblečené, měly připravenou tašku a kšíry a chtěly mě jít hledat. Já totiž do té sousedovic zahrady přeskočím plot a jsem tam, ale ony by musely obejít půl vsi, aby se tam dostaly. Nakonec jsem byl rád, že jsem se vrátil, ještě by mě dělaly ostudu po okolí, jak mě potupně vedou na kšírách domů. Já je nechápu. To, že mě tam jednou napadnul zlý kocour, přece neznamená, že tam na mne číhá nebezpečí každý den. 

30. března 2010 - Zuzanka

Dneska i přesto, že bylo tak nádherně, tak jsem měla zase plno práce. Ráno jsem se s ostatníma proběhla venku a taky si na sluníčku vyhřívala kožíšek. Jenomže pak jsem zjistila, že paničky se pustily do čištění oken. Tak jsem letěla domů, abych stihla tu primovou hru se záclonami. Jak jí panička hodila na zem už jsem po ní skočila a pořádně jsem se s ní poprala. Až měla panička strach, abych jí neroztrhala. Ale to je zbytečný, přece vím co dělám.

Odpoledne jsem byla ještě venku, pořadně jsem se proběhla, ale i jsem odpočívala. Bylo tam opravdu moc hezky. 

29.března 2010 - Honzík

Dneska jsem musel být celý den ve střehu. Objevil jsem totiž hrozně zábavnou hru - chytám malé hroudičky hlíny, které mi někdo hází po zahrádce. I když jsem se šel podívat k sousedům na králíky, stále jsem měl uši nastražené a jakmile někdo z páníků přišel na dvorek, hned jsem utíkal za ním, šel jsem k zahrádce, stoupnul jsem si k záhonku a dával jsem jim najevo, ať hází. Za každou hroudičkou jsem se rozeběhnul a lítal jsem z jedné stany zahrádky na druhou. Odpoledne dlouho nikdo nešel, ale protože jsem byl opravdu ve střehu, slyšel jsem paničku, že je na chodbě. Utíkal jsem za ní. Jen co si mne všimla, zastavil jsem a počkal jsem si, až ke mě dojde. Pak jsem zase popoběhl a odvedl si jí až k zahrádce. Naštěstí jí došlo, co chci, a pár hroudiček mi hodila. 

29. března 2010 - Zuzanka

Dneska jsem se hezky proběhla na dvorku. Potom jsem šla domů. Kikina šílela s větvičkou, tak aby mi to nebylo líto, musela jsem se k ní přidat. Řádily jsme parádně. Najednou jsem zjistila, že panička začala vařit. Co se dá dělat, konec hry a zábavy, povinnost volá. Běžela jsem do kuchyně a hezky jsem se usadila před linkou. Jenomže tím moje pomoc dneska skončila. Zůstala jsem tam sedět jako zkamenělá a ani jsem se nepohnula. Panička mi musela obcházet a já pořád seděla a hleděla neznámo kam. Potom jsem se sebrala a odešla jsem. Běhala jsem ještě venku. Odpoledne jsem odpočívala v pelíšku 

29.března 2010 - Kristýnka

Ráno jsem letěla ven. Na dvorečku jsem se nějak rozparádila a když jsem dorazila domů, tak jsem ještě pokračovala. Našla jsem totiž na chodbě větvičku, tu co vřera dostal Honzík od paničky, a začala jsem s ní řádit. Lítala jsem s ní po celém bytě, skákala jsem do výšky a lítala jsem fakt jak pominutá. Vlítla jsem s větvičkou do obýváku na gauč a v zápalu hraní jsem z toho gauče spadla. Ale to mě teda neodradilo a pěkně jsem řádila dál. Potom jsem si musela odpočinout. Ale odpoledne už jsem byla zase jako rybička a šla jsem se ještě proběhnout na dvoreček. 

29.března 2010 - Michalka

Dneska jsem se trochu proběhla venku a hned jsem šla domů. Koukala jsem z okna, taky jsem si i hrála s myškou, ale pak jsem si zabrala pelíšek a hodně dlouho jsem odpočívala. Odpoledne jsem opět vyrazila ven. Běhala jsem po dvorku. V tom se otevřely dveře na balkoně a já letěla. Honem jsem skočila na plot a běžela domů. Panička mě viděla, tak na mě počkala. Potom mi řekla, proč tak jančím, jestli jsem si náhodou nevšimla, že jsou otevřené dveře do chodby a to že už jsem dávno mohla těmi dveřmi přijít. Ale proč to dělat jednoduše, že jo.

28. března 2010 - Honzík

Sotva se začalo trochu rozednívat, šel jsem vzbutit paničku, že chci ven. Předem už jsem věděl, že to dopadne jako vždy - panička mě poslala spinkat, že je ještě brzo. Tak jsem šel. Natáhnul jsem se v obýváku na gauči a usnul jsem. Spal jsem nějak trvdě, protože mě probudila až panička, když vstala přišla do obýváku. Byl jsem z toho celý vedle, protože na to nejsem zvyklý. Vždy je to obráceně - já jsem ten, kdo chodí tahat paničku z postele ven:) Ale zorientoval jsem se rychle a narozdíl od paničky, která vždycky odmlouvá a nechce vstávat, jsem vyskočil jako rybička a už jsem stál připraven u dveří na balkon a křičel jsem na paničku, že jsem přichystán k odchodu. Hned mi otevřela a já si šel proběhnout mojí pravidelnou trasu. Dopoledne jsem trochu pomáhal s vařením, teda hlavně v té době, kdy se prováděla ochutnávka masíčka, a pak jsem zase vyrazil ven. Netrvalo to dlouho a šel jsem se ukázat. Dorazil jsem domů v pravý čas. Michalka má totiž narozeniny, a tak dostala dort a rozdělila se s námi.
Odpoledne paničky někam odešly. Byl jsem chvíli s páníčekm doma, ale pak jsem mu utekl na chodbu, vyskočil jsem si na okno a čekal jsem, až se mi vrátí paničky. Původně jsem si myslel, že mi donesou šunčičku, ale i přesto, že jí nepřinesly, jsem byl spokojen. Donesly totiž jakési větvičky. Hned jsem po nich začal skákat a chtěl jsem je paničce sebrat, abych je mohl aportovat. Jenomže jsem měl smůlu. Panička je dala do vázy a měl jsem po radosti. Ale abych nebyl smutný, alespoň jednu větvičku mi ulomila a hráli jsme si spolu.

28.března 2010 - Zuzanka

Ráno jsem byla taky venku. Pěkně jsem se proběhla a šla jsem domů. Tak jsem tak nějak přecházela a nevěděla jsem čeho se chytit. Najednou jsem zahlédla škrabadlo a už to zase vypuklo. Můj tanec u tyče. Panička se mi smála a najednou mi něco povídala a já vůbec nereagovala. Já totiž uprostřed svého tance usnula. To bylo něco pro ni. Normálně si ze mě dělala legraci. Prý co jsem to za tanečnici, když uprostřed svého vystoupení usnu. No co. To se přece může stát každému. Potom jsem šla paničce pomáhat s vařením. Ta byla ráda a už se mi vůbec nesmála. Když jsme vše připravily, panička zavolala ostatní a dostali jsme ochutnat masíčko. Taky jsme se měli dobře, protože Míša má narozeniny a dala nám ochutnat dortík, co dostala. Docela byl dobrý. Odpoledne jsem odpočívala a myslím, že už to tak zůstane i večer. 

28.března 2010 - Michalka

Dneska jsem za hodnou holčičku. Jak taky jinak. Přece nikam neuteču, když mám narozeniny. Musím si je přece užít. Dostala jsem plno dobrůtek a taky dortíček.

Ten byl mňam. No, ale protože nejsem žádná lakomá, tak jsem se s holkama a s Honzíkem spravedlivě rozdělila. Svůj narozeninový den si prostě hezky užívám 

27.března 2010 - Honzík

Dneska se počasí pokazilo. Sluníčko mi sice chybělo, ale zas až tak moc mi to nevadilo a ven jsem šel. Jenomže páníčkové se tam tak dlouho jako v předchozích dnech nezdržovali a já se tam docela nudil. Odpoledne jsem se šel podívat domů. Našel jsem paničku v "našem bytě".  Něco tam s druhou paničkou uklízely. Chodil jsem kolem nich a vypadal jsem, že chci papat. Panička mi přinesla kapsičku, a protože neměla po ruce naší misku, vyndala z kredence "člověčí" mističku a nasypala mi do ní papání. Měl jsem fakt hlad, ale protože to nebylo v né mističce, tak jsem to nejdl a dál jsem paničce naznačoval, že chci jíst. Když to viděla, vysypala z mojí mističky granulky, papání do ní přendala a já k tomu zasedl a úplně všechno jsem to snědl. Jenom nevím, proč si panička ťukala na čelo a prohlásila o mě, že nejsem normální. 

27.března 2010 - Michalka

Já mám dneska veliký průšvih. Včera jsem totiž vyrazila na průzkum okolí a nějak se mi to protáhlo. Ráno když panička vstala, šla rovnou otevřít dveře na balkon a já už tam čekala. Dostala jsem pěkně vynadáno, ale vím že to panička tak nemyslela, protože bylo na ní vidět, že je ráda, že jsem se neztratila. Ale nevím proč si dělá takové starosti, vždyť už jsem velká a přece vím co si můžu dovolit a i když mívám občas ty moje výletní nálady, tak se vždycky ráda vrátím domů. Dneska to bylo úplně stejné. Jak jsem byla ráda, že už jsem doma. Já totiž měla tak ukrutánský hlad. Panička mi hned nandala kapsičku a já se mohla strhnout, jak jsem baštila. Vůbec jsem dneska nikam neodešla a jsem pořád doma. Ono totiž za to vynadání to ani nestálo. Dneska celý den doháním papání a hlavně spinkání. 

26.března 2010 - Honzík

Dneska bylo opět venku krásně. Sotva začalo svítat, už jsem tahal paničku z postele, aby mě pustila. Samozřejmě jsem jako vždy úspěch neměl. Když se mi konečně podařilo dostat ji z postele ven, nezdržoval jsem se snídáním a utíkal jsem na dvorek. Nakouknul jsem přes plot k sousedům, ale když jsem si představil, že by tam mohl být ten zlý kocour, raději jsem se vrátil a byl jsem celý den na zahrádce. Odpoledne nám páníčkové dělali rekonstrukci naší boudičky na balkoně. Musel jsem u toho samozřejmě asistovat. Když byla boudička upravená, čisťoučká a s novou dekou, hned jsem jí musel vyzkoušet. Pak jsem šel zase na zahrádku. Chvilku jsem se honil s holkama, pak přišla panička a hráli jsme si s větvičkou a s provázkem a mezitím jsem odpočíval na mojí židli. Vrátil jsem se teprve před chvilkou a to mě ještě musela panička přelouvat, protože se mi domů nechtělo ani trošku. 

26.března 2010 - Kristýnka

Dneska bylo zase nádherně. Celý den jsem byla venku. Pěkně jsme se tam vyřádili. Honili jsme se, hráli jsme si s provázkem a větvičkou a taky se opalovali. Bylo to moc pěkné. Ani se mi večer nechtělo domů. 

25. března 2010 - Honzík

Dneska bylo zase venku krásně, a tak jsem si to náležitě užíval. Od rána jsem byl na dvoře. K sousedům jsem raději moc nechodil. Jen jsem tam mrknul a utíkal jsem pryč, protože mám strach, aby se tam zas ten vetřelec neobjevil. Ale i přesto, že jsem nebyl zkoumat, co mají sousedi na zahradě a v kůlně, jsem měl dneska hromadu práce. Páníčkové totiž byli skoro pořád s námi venku, a tak jsem byl pomáhat páníkovi ve skleníku, s paničkama jsme pak pracovali na zahrádce a mezitím jsem musel taky trochu prohnat holky.

Ještěže mi panička konečně přinesla ven mojí modrou židli. Hned jsem se tam uvelibil a krásně jsem se ohříval na sluníčku.  

25.března 2010 - Zuzanka

Dneska hned ráno jsme vyrazili ven. Tam bylo tak pěkně. Proběhla jsem se po dvorku a lehla jsem si na boudičku a rozhlížela jsem se po té kráse. Myslím tím sluníčko a teploučko. Byli jsme tam všichni. Moc se mi dneska venku líbilo. Hlavně proto, že tam s námi většinu dne byli i páníci. To je hned veseleji. Když šla panička vařit oběd, tak jsem jí šla pomáhat. To se nedá nic dělat. Povinnost prostě volá. Když jsme to všechno zvládly, šly jseme společně za ostatními ven. Byla jsem venku až do večera.

25.března 2010 - Michalka

Dneska bylo zase nádherně. My jsme byli pořád jenom venku. Vždy když jsem dostala chuť, běžela jsem domů se napapat a honem zase ven. Byli jsme všichni na dvorečku a tam jsme si chvilku hráli, chvilku jsme se honili a taky jsme si vyhřívali kožíšky na sluníčku.

Většinu dne tam s námi trávili i páníci, takže to bylo docela fajn. Moc se mi ten dnešní den líbil. 

24.března 2010 - Honzík

Dneska už mě tlapka nebolela vůbec. Od rána jsem se snažil paničce namluvit, že jsem v pořádku, a že návštěva veteriny je zcela zbytečná. Ač jsem se hodně snažil, paničku jsem nepřemluvil. Odpoledne mě posadila do přepravky, nacpala mě do té vrčivé plechovky a vyrazili jsme. Celou cestu jsem hlasitě dával najevo, že nikam nechci, a že venku na zahrádce by mě bylo mnohem lépe, ale nikdo mě nevyslyšel. Proti mé vůli mě panička odnesla až do čekárny. Kolem mě byla spousta velkých psů, kteří protestovali a přesvědčovali své páníčky, aby je odvedli zpátky domů. Já jsem se docela držel. Ono to ani tak nebylo tím, že bych jim chtěl ukázat, že jsem narozdíl od nich statečný, ale spíš proto, že jsem na sebe nechtěl zbytečně upozorňovat. Přece jenom byli ve značné přesile. V ordinaci jsem naznačil, že s prohlídkou nesouhlasím, ale nakonec jsem se nechal z přepravky vyndat. Paní doktorka mě tlapku prohlédla a byla moc spokojená, protože díky tomu, že jsme přišli hned jak se mi to stalo, se mi vše rychle zahojilo. Byl jsem rád, že to tak dopadlo a chystal jsem se vklouznout zpět do přepravky. Ale bohužel jsem to nestihul. Panička mě totiž držela a paní doktorka mi přepravku otočila s tím, že nejdříve dostanu slíbenou injekci, a teprve potom se tam budu moci vrátit. To mě naštvalo. Když řekla, že jsem zdravý, tak proč další injekce? Začal jsem se cukat, jenomže panička mě pevně držela. Až když už paní doktorka vytahovala jehlu, seknul jsem po ní tlapkou, ale bohužel tak nešikovně, že jsem místo jí do ruky seknul do té jehly. Naštěstí už jsem mohl jít zpět do přepravky. Zalelezl jsem si až dozadu a pořádně jsem jim vynadal. Cestou zpátky už jsem ani moc nebrečel. Těšil jsem se domů, že zase vyrazím ven. A taky že jsem šel. Jen co jsem si po cestě trochu odpočinul, otevřela mi panička dveře a vyrazil jsem. Šli jsme ven úplně všichni i páníci. Parádně jsem se tam vyřádil. Panička mi házela větvičku a já lítal po zahrádce jako bych nikdy žádnou bolístku neměl. Teprve před chvílí jsem dorazil domů, nabaštil jsem se a teď už odpočívám na křesle.

23.března 2010 - Honzík

Dneska už mě pacička skoro vůbec nebolí. Už včera večer to bylo o dost lepší. Injekce mi zabrala a já se konečně trochu najedl a prošel se po bytě.

(musel jsem mít misku podloženou, protože jsem se k ní nemohl kvůli bolavé nožičce ohnout)

Do rána už jsem pomalu ani nevěděl, co se mi stalo. K ráno panička vstala a šla se na mě podívat. Spal jsem v obýváku na gauči a jak jsem jí viděl, seskočil jsem dolů a běžel jsem jí naproti. Hned jsem chtěl jít ven, ale panička mě nepustila. Ona totiž byla venku ještě tma. Tak jsem si alespoň nechal nandat kapsičku a nabaštil jsem se. Když páníci vstali, nemusel jsem se zdržovat se snídaní a rovnou jsem šel ke dveřím na balkon. Panička mě tam ale nepustila, abych nemusel skákat z plotu na dvorek. Už jsem se lekl, že budu muset být celý den doma, ale panička to se mnou obešla po schodech a otevřela mi dole. Venku bylo tak krásně, že jsem tam trávil celičký den. Protože už je nožička skoro v pořádku, měl jsem zase zájem o vše, co se kolem děje - šel jsem se podívat k sousedům, pozoroval jsem mouchy a včelky, číhal jsem na holky...dokonce ani v poledne jsem nešel domů spát, jak je u mě zvykem. Raději jsem se natáhnul na sluníčku a vyhříval jsem si kožíšek. Většinu dne byli s námi venku i páníčkové, takže jsem pobíhal kolem nich, a i když odešli domů, zůstal jsem tam dál. Vrátil jsem se až na večeři. Nabaštil jsem se a teď už odpočívám na gauči. Jediná věc ze které nemám ani nejmenší radost je to, že zítra budu muset zase jet k paní doktorce. Ale nadá se nic dělat a budu to muset vydržet.

22.března 2010 - Honzík

Ráno jsem se vydal na průzkum k sousedům do kůlny. Vzal jsem to opravdu důkladně a vrátil jsem se celý černý, že mě ani panička nemohla poznat.

Řekl jsem jí, že tomu nerozumí, že změna je život a černobílý už jsem dost dlouho, takže teď jsem se přebarvil na černo a zase jsem odešel. Přišel jsem zpět k sousedům na zahradu a byl tam nějaký vetřelec. Jsem zvyklý, že v případě nebezpečí raději uteču domů k paničce, ale tenhle kocour mě nějak rozčílil, že jsem na něj začal vrčet. Jenomže on, tulák a bojovník, se nazalekl a pustil se do mě. Za chvíli už jsem byl doma a jednu přední tlapku jsem měl zase krásně běloučkou. Panička si myslela, že jsem se někde na sluníčku myl, tak jsem jí přitom nechal. Přece se nepřiznám, že jsem dostal do kožichu a lízal jsem si rány. V poledne už mě pacina pěkně bolela, že jsem dorazil domů a jak jsem si sednul, musel jsem jí nechat ve vzduchu, abych se o ní nemusel opírat. Panička myslela, že mě štípla včela, protože jich bylo dopoledne plno na zahrádce. Já pravou příčinu pořád tajil a jakmile se mne dotkla, začal jsem vrčet a prskat a utekl jsem. Tím jsem jí dal samozřejmě najevo, že něco není v pořádku a začala mě pronásledovat. Noha bolela čím dál víc, takže jsem odpoledne už skákal po třech. To už se paničce konečně podařilo zjistit, že mám do tlapky z obou stran dírku.

Hned jak začala ordinovat paní doktorka, naložili mě páníci do té včivé plechovky a ujížděl jsem. Samozřejmě, že veterinářka hned poznala, že jsem se porval a hned to paničce napráskala. Nohu mě vyčistila, dostal jsem injekci a ve středu odpoledne musím jet znovu. Jsem z té bolesti úplně vyřízený, nemám na nic náladu a ani nic nepapám. Chvíli jsem odpočíval v kuchyni pod stolem, pak jsem se dobelhal do obýváku na gauč a spinkám.

22. března 2010 - Kristýnka

Dneska bylo zase nádherně. Sluníčko krásně svítilo. Byla jsem skoro celý den venku. Odpoledne jsem si lehla do křesla a spinkala jsem. Jenom jsem slyšela, že panička mi říká budeš sama doma, protože Honzík musí jet k paní doktorce a Zuzka s Míšou lítají venku. Jenomže než panička pronesla tuto svou řeč, už jsem zase spala. Vzbudila jsem se až když se vrátili a vyprávěli mi o Honzíkovi. Tak jsem jen tak v podvědomí se zvedla, přešla jsem do pelíšku a spala jsem znovu. To jarní počasí je zkrátka síla. 

22. března 2010 - Michalka

Dneska ten den začal tak hezky. Krásně svítilo sluníčko a my holky jsme se nahřívaly na dvorečku. Vše bylo v pohodě. Honzík jako obvykle šel na průzkum k sousedům, za chvíli se vrátil, ukázal se paničce a šel znovu. V tom slyším křik a hned mi bylo jasné, že došlo k bitvě. Vletěla jsem tam a náš Honzík se rval s nějakým cizím kocourem. Podařilo se mi je rozehnat, ale už bylo pozdě. Honzík měl zraněnou nožičku. Odpoledne už se na ní nemohl vůbec postavit a musel jet k paní doktorce. Byla jsem ráda, že jsem mu pomohla, ale škoda, že jsem tam nebyla dřív. To by to ten vetřelec pořádně schytal. 

21.března 2010 - Honzík

Ještěže jsem se ráno nezdržoval se snídaní a běžel jsem ven. Sotva jsem si proběhnul to nejdůležitější, začalo pršet. Domů jsem kvůli tomu ale nešel. Schoval jsem se pod pergolou a počkal jsem si dokud nepřestane. Naštěstí to dlouho netvalo a mohl jsem pokračovat v průzkumu okolí. Byl jsem venku celý den. Odpoledne přišly ven i paničky. Chvíli byly s námi venku, ale pak si vlezly do skleníku a zavřely se tam. Seděl jsem u dveří, ale nechtěly mě tam pustit, že prý půjdou hned zase ven.

Naštěstí přišla Kikina a taky se chtěla dostat dovnitř. Všimla si, že dveře jsou jenom přivřené, tak za ně párkrát chytla tlapkou a už jsme byli všichni vevnitř. To jsem musel využít k pořádnému průzkumu a prolezl jsem každé zákoutí. Pak jsem zůstal ještě chvíli venku, ale teď už jsem se napapal, uložil jsem se na křeslo a musím si pořádně odpočinout.

21.března 2010 - Kristýnka

Dneska ráno, hned jak přestalo pršet, tak jsem vyrazila ven. Sluníčko nesvítilo, ale bylo tam krásné teploučko. Tak jsem si venku užívala. Odpoledne jsem si šla domů na chvilku odpočinout a potom jsem zase vyrazila. Nejlepší bylo, když paničky přišly na dvorek. Ony totiž šly něco dělat do skleníku. Přivřely dveře, abysme se tam nedostali, jenomže já jsem šikula, trochu jsem do nich strčila a byli jsme tam všichni. To bylo bezva. Zuzka s Míšou a Honzíkem ty běhali jen po záhonech, ale já to vzala vzhůru k výškám. Byla jsem až ve špičce. Panička mi nadávala, že si natluču, ale vždyť říkám, že já jsem šikulka, tak nevím proč bych si měla natlouct. Za chvilku jsme šli domů a já jsem po té námaze zalehla na gauči a spala jsem až do večera. 

20. března 2010 - Zuzanka

Ráno jsem se zase hezky proběhla. I u sousedů jsem se byla podívat. Ale pak jsem zůstala na dvorečku. Tak jsme se tam sešli všichni. Bylo to prima, hezky jsme si užívali. Pak jsem šla domů, protože jsem zase pomáhala paničce vařit. To už je taková moje každodenní povinnost.

Pak jsem si musela odpočinout. Když jsem se vyspinkala, šla jsem zase ven. 

19.března 2010 - Honzík

To jarní počasí mě dává pěkně zabrat. Po včerejším celodenním pobytu na čersvém vzduchu jsem byl večer tak utahaný, že jsem lehnul do pelíšku a spal jsem celou noc. Ani jsem netrénoval skoky přes páníky v posteli a dokonce jsem ani nezpíval. Ráno mě probudila až panička, když přišla do obýváku. Hned jsem byl ale čilý jak rybička a už jsem stál u dveří a křičel jsem, že jdu zase ven. A opět se opakovalo to co včera. Kromě těch několika chvilek, kdy jsem se šel domů napapat jsem byl venku až do večera. Když už jsem byl utahaný, šel jsem se domů trochu prospat. Mezitím se ale venku sešeřilo a panička už mě nikam nechtěla pustit. Tak jsem jí umňoukal, aby mi otevřela na balkon. Myslela si, že tam se mnou půjde, já se podívám co je venku nového a hned zase půjdeme domů. Jenomže jsem byl rychlejší. Než panička došlápla na balkon, rychle jsem ho přeběhnul, skočil jsem na plot a odtamtud jsem utekl na dvorek. Protože panička neumí chodit po plotě jako já, musela to oběhnout po schodech. Na dvoře jsem se, ač nerad, nechal chytit. Hned jak mě ale panička postavila na chodbě na zem, utekl jsem a schoval se jí za závěs. Hledala mě, ale nenašla. Počkal jsem si na vhodnou chvíli a vybafnul jsem na ní. Hned mě chtěla chytit, ale já jí stejně utekl:)

19.března 2010 - Zuzanka

Já jsem tak ráda, že už je venku teplo. To je bezvadné. Většinu dne jsem byla na dvorečku, ale také jsem byla i u sousedů. Musela jsem trochu rozčílit toho jejich velikého psa. Ale já ho teda provokovala z plotu a to mám jistotu, že tam za mnou nemůže. Jinak bych si netroufla, to bych se ho bála. Taky jsem venku pozorovala ptáčky. Oni si tak krásně zpívali, škoda že jsou tak vysoko a nemůžu na ně. Fakt je, že je to bezva, když už je hezky.  

18.března 2010 - Michalka

Jé, dneska bylo krásně. Od rána už svítilo sluníčko, tak jsem toho pěkně využila. Hezky jsem si na sluníčku nahřívala kožíšek. To byla po těch ošklivých dnech opravdová nádhera. Skoro celý den jsem byla venku jen občas jsem se šla domů napapat. 

17.března 2010 - Honzík 

Dneska jsem se zdržoval většinou spíš doma. Dopoledne jsem si hrál na chodbě se lvíčkem a při tom jsem se tam tak nějak porozhlédnul a usoudil jsem, že páníci nemají pořádný vkus a je potřeba trochu to tam poupravit. Hlavně jsem se zaměřil na koberce a rohožky. Přišlo mě zvláštní, proč u dveří leží jenom malá rohožka, když o kus dál pod schodami je mnohem větší koberec. Tak jsem se dal do díla. Rohožku jsem odsunul do rohu, namáčknul jsem jí až ke zdi a místo rohožky jsem se dveřím natáhnul ten koberec. Pořád to ještě nebylo ono. Tak jsem si vlezl pod koberec a podíval jsem se, jestli by třeba nebyl hezčí z druhé strany. Nakonec jsem se rozhodnul, že nejlepší bude kompromis a tak jsem kobereček přehnul, aby část byla naruby a část na líc. S tímto mým dílem jsem byl spokojený, a tak jsem šel ještě upravit koberec na druhou chodbu. Tomu stačilo málo. Jenom jsem pořádně zabral nahama a rozeběhnul jsem se. Přitom se koberec po celé délce navlnil a hned to vypadalo lépe. Škoda, že panička tohle neocenila a hned jak to viděla, všechno vrátila do původního stavu a moje námaha k ničemu nebyla.

17. března 2010 - Zuzanka

Dneska byl docela primový den. Plný her a zábavy. Hlavně po ránu. Honili jsme se po bytě. Páníci nám nadávali a my lítali jak o závod. Pak jsme šli na dvoreček, kde jsme v tom našem bláznění pokračovali. Když mi to přestalo bavit, šla jsem se podívat domů. Chvilku jsem odpočívala a pak jsem zase letěla ven. Tak jsem si užívala celé dopoledne. Odpoledne jsem šla na pelíšek a spinkala jsem. Když jsem se vyspala, tak jsem ještě na chvíli vyrazila ven. To je tak pěkné když už nemrzne a my můžeme lítat venku jak se nám líbí. 

16.března 2010 - Honzík

Dneska jsem venku moc času netrávil. Ráno jsem zase vyrazil na mojí obvyklou pochůzku. Bylo tam ale ošklivo, poletoval sníh a foukal vítr. Raději jsem vše potřebné v rychlosti proběhnul a vrátil jsem se domů, aby mi panička vysušila kožíšek. Během dopoledne se počasí trochu umoudřilo, dokonce i sluníčko se nám ukázalo, a tak jsem toho využil a šel jsem se na něj podívat. Před polednem jsem se vrátil, lehnul jsem si v kuchyni pod stůl a spal jsem až do odpoledne.

Potom jsem chvíli pobíhal po bytě, ještě jednou jsem se šel podívat ven a teď už zase ležím v obýváku na gauči a odpočívám.

15.března 2010 - Honzík

Po včerejším dni jsem dneska raději paničku neprovokoval a "sekal jsem latinu". Ono abych pravdu řekl, na nějaké zvlášť dlouhé potulování po okolí to venku moc nebylo. V noci se u nás přehnala bouře během níž zase napadal nový sníh. Hned jak jsem to ráno viděl z okna, bylo mi jasné, že dneska toho venku moc nenaběhám.

Dopoledne jsem sice byl s paničkou na dvoře a pomáhal jsem jí s odmetáním, pak jsme si tam spolu ještě chvíli hráli, protože svítilo sluníčko a bylo docela hezky. Dlouho to ale nevydrželo, zatáhlo se a zase se začal sypat sníh. Vlastně celé odpoledne se střídaly chvilky kdy svítilo sluníčko a chvilky, kdy se sypal sníh. Byl jsem raději doma a odpočíval jsem na gauči. K večeru jsem se rozhodnul, že to půjdu omrknout ven. Jen v rychlosti jsem se proběhnul a během deseti minut jsem byl zpátky doma.

15.března 2010 - Zuzka

Ráno jsem se trochu proběhla po dvorku. Zase napadal nový sníh. To už je opravdu otrava. Šla jsem domů a lehla jsem si do pelíšku. Krásně jsem usnula a spinkala jsem až do odpoledne. Pak jsem jen tak pobíhala po bytě. K večeru šel Honzík ven, tak jsem šla s ním. Ale byla jsem tam malinkou chviličku, protože tam byla docela pěkná zima. Po večeři jsem ještě musela jít na balkon, ale tam jsem taky byla chvilku, protože zase začal padat sníh a u toho já teda být nemusím.

15. března 2010 - Michalka

Ráno jsem to šla omrknout ven. Tam zase napadalo sněhu, no hrůza. Večer se totiž u nás přehnala sněhová bouře. Ještě štěstí, že jsme všichni byli doma v teploučku. Když jsem ráno viděla jak to venku vypadá, zalehla jsem do pelíšku a jen jsem odpočívala. Teď je večer a už se ten ošklivý sníh sype znovu. Ach jo, to bude zítra zase něco 

14.března 2010 - Honzík

Dneska mám zase pořádný průšvih. Ráno jsem jako každý den vyrazil ven. Prošel jsem si zahrádku a pokračoval jsem dál po mé známé trase k sousedům. Vlezl jsem u nich do kůlny a zabral jsem se do průzkumu. Ani jsem nesledoval čas. Prostě mi to tam hrozně utíkalo. Když jsem byl pryč asi hodinu a půl, šla mě panička shánět. Nejdřív mě volala z balkonu, pak šla na dvorek a nakonec si stoupla u plotu na židli a volala mě přes plot. Možná jsem i někde něco zaslechl, ale nevnímal jsem to. Protože ty věci co jsem prohlížel byly mnohem zajímavější než panička. Když se mě panička nedovolala, šla domů, otevřela okno a druhá panička začala klepat maso a chtěly mě tím přivolat. Ale já to neslyšel. Pak šla panička zazvonit na domovní zvonek, protože na ten vždycky zareaguju a běžím se podívat kdo k nám jde. Ale ani to jsem neslyšel. Asi po půl hodině panička vyrazila znovu. Tentokrát si vzala s sebou rouru od alobalu a do ní mě volala. To pomohlo. Vyskočil jsem na plot a utíkal jsem za paničkou. Myslel jsem si jak bude ráda, že mě konečně vidí, jenomže ona mě čapla a než jsem se stačil vzpamatovat už jsem dostal na zadek. Ani jsem nemohl utéct, protože mě panička chytla, odnesla mě domů a zavřela dveře. Tam už na mě čekala druhá panička a začala mi vykládat moudra o šikovných, hodných a zodpovědných kocourcích mezi které prý já rozhodně nepatřím. Dělal jsem, že poslouchám, ale vůbec mě to nezajímalo. Mnohem víc mě zajímalo, kdy se otevřou dveře a budu moct zase vyrazit ven. Chodil jsem od dveří na balkon ke dveřím na dvorek, ale pořád bylo zavřeno. Mňoukal jsem ať mi jde konečně někdo pustit, ale pokaždé jsem se dozvěděl jenom to, že dneska už se ven nepodívám jedině na vodítku.

Tak jsem se dal do holek, aby z toho taky něco měly. Začal jsem je prohánět po baráku. Ty prskaly, všechny tři. Jenomže panička byla zas na jejich straně a dostal jsem nasekáno znovu. Tak jsem šel chvíli trucovat do našeho bytu a pak jsem znovu začal křičet u dveří. Panička mě pustila ven až v poledne s podmínkou, že se musím včas vrátit, jinak už mě ven nikdy nepustí. Tak jsem to raději neriskoval a za chvilku jsem se přišel ukázat. Ta chvilka venku mi stačila k tomu, abych poznal, že je tam docela zima, takže jsem se po návratu uložil na gauči na polštářek a celé odpoledne spím. Ovšem s pocitem, že už jsem zase vzorný a kdybych byl býval chtěl mohl bych být celé odpoledne venku.

13.března 2010 - Honzík

Hned jak jsem ráno vyrazil ven, bylo mi jasné, že se mi tam zase moc líbit nebude. Sníh sice nepadal, ale foukal vítr, bylo zataženo a zima. Proběhnul jsem si dvorek a zahrádku, skočil jsem k sousedům, abych zjistil, co je u nich nového, pak jsem přes plot mrnul k druhým sousedům a vrátil jsem se zpátky domů. Vlezl jsem si do boudičky a přemýšlel jsem, co bych tak mohl dělat, když ven se mi nechce. Nic moc jsem ale nevymyslel. Jenom jsem šel omrknout, co panička dělá v kuchyni, zkontroloval jsem, jestli používá na vaření dobré masíčko a zase jsem si šel lehnout, tentokrát pro změnu na gauč. Odpoledne už mě ale tohle poflakování přestalo bavit. Stoupnul jsem si ke dveřím na balkón a zakřičel jsem na paničku, že chci jít ven. Pustila mě tam a šla mi otevřít dveře na dvorek, abych se mohl vrátit, protože horem přes balkon umím jenom odejít. Když jsem ale seskočil dolů, jen jsem do dveří nahlédnul a hned jsem se otočil a utekl jsem na zahrádku. Panička mi nechala pootevřené dveře a odešla nahoru. Jakmile tam došla, už jsem jí byl v patách. Tak se otočila, že půjde zase zpátky dolů zavřít. Nechal jsem jí. Počíhal jsem si a když už byla dole, rychle jsem se rozeběhnul, těsně před dveřmi jsem jí přeběhnul a proklouznul jsem ven. Paničce nezbylo nic jiného než se zase otočit a jít zpátky. Sotva došla domů, zase jsem přiběhnul. A vše se opakovalo. Až teprve při dalším návratu jsem zůstal doma a nechal jsem paničku jít zavřít. No co, jen ať se taky trochu potrénuje chůzi po schodech sem tam. Já jsem se taky docela hezky proběhnul, takže jsem si zase vyskočil na gauč, uložil jsem se na polštářek a odpočívám.

13.března 2010 - Kristýnka

Když jsem viděla, že venku sníh nepadá, tak jsem se tam šla podívat. No nic zajímavého. Foukal vítr a byla zima. Řekla jsem si, že doma je lépe a tak jsem šla domů a rovnou na pelíšek spinkat. Odpoledne jsem vyrazila ven. Předem mě panička upozornila, že jestli zase skočím do okna, tak už asi dostanu. Tak jsem zpáteční cestu zvolila opět mojí oblíbenou okenní. Dostala jsem vynadáno a panička mi řekla, že mě oknem domů nepustí, protože se to musím odnaučit a ještě jsem si musela skočit zpátky na balkon. Dobře, skočila jsem zpátky a už se těším na zítra. To budou asi zase dva skoky. 

12. března 2010 - Honzík

Dneska se mi venku moc nelíbilo. Celý den poletoval sníh, žádné velké teplo taky nebylo, ale alespoň na chvilku jsem vždycky vyběhnul. Odešel jsem horem přes balkon, skočil jsem na dvorek a utíkal jsem se podívat k sousedům. Šel jsem omrknout, jestli jsou u nich v zahradě na stromě ještě ti kosové, co tam byli včera. Ale už jsem je tam nenašel. Zato když jsem se vrátil domů, stačilo chvilku počkat přikrčený pod pergolou a už jsem viděla kosáka jak sedí na plotě. Bohužel jsem víc než to číhání nedokázal. Jen jsem se malinko pohnul, kosák zamával křídly a byl fuč. Tak jsem se šel podívat ještě k druhým sousedům. Ti maji na dvoře králíkárnu a já zjistil, že takové pozorování králíků je taky docela zábavné.

12.března 2010 - Kristýnka

Vzhledem k tomu, že počasí se zhoršilo a zase padá sníh, byla jsem většinu dne doma. Ale ven jsem také vyběhla. Vždycky jenom na chvilku. A znovu jsem skočila z balkonu na okno a zase jsem dostala vynadáno. Ono totiž je to v prvním patře a na to okno skáču šikmo z balkonu a podemnou je velikánská díra. Proto mi panička nadává. Ale já jsem fakt šikovná a určitě se mi nic nestanene.

12.března 2010 - Michalka

Dneska je zase ošklivé počasí. Každou chvíli padá sníh. Vůbec se mi venku nelíbí. Přesto jsem tam párkrát vyběhla, ale hodně rychle jsem běžela zase domů. Takže opakují se předcházející dny. Ležení na pelíšku a spinkání. Ale už mě to vůbec nebaví. Chtěla bych už teploučko a hlavně aby ten sníh už zmizel, ale pořád je ho tam hodně.

11. března 2010 - Honzík

Včera odpoledne jsem se hezky vyspinkal, takže jakmile večer páníci zhasli a šli spát, vstal jsem a dal jsem se do zpívání. Všichni mě okřikovali, abych šel spát, jediná Kikina měla pro mě pochopení a tak jsme se dali do pořádné honičky. Hned ráno jsem vyrazil ven. Byla sice docela zima, ale bez mojí pravidelné ranní obchůzky by ten den nestál za nic, takže jsem se vydal ven. Podíval jsem se k sousedům a zjistil jsem, že se u nich na stromě slétají kosové. No to bylo pokoukáníčko. Seděl jsem pod stromem a brousil jsem si zuby jak je všechny pochytám. Jenomže zrovna v téhle nejnevhodnější době mě panička začala volat, že prý jsem už nějak dlouho venku a vůbec jsem se nepřišel podívat. Každý musí pochopit, že na nějaké ukazování se paničce nebyl absolutně žádný čas. To tak, abych hned na zavolání uháněl domů a kosové mi zatím uletěli. Vůbec jsem nereagoval. Jenomže panička jak si něco umane tak nedá pokoj. Řvala na dvoře, kde jsem. Nakonec jsem si řekl, že bude lepší se paničce ukázat, protože tím jejím otravným voláním by za chvíli kosy splašila. Vyskočil jsem na plot, podíval jsem se na paničku, aby měla klídek a hned jsem zase zmizel v zahradě.

Naštěstí to zabralo a byl klid. Odpoledne šly paničky nakoupit. Vyskočil jsem si do okna a čekal jsem, až se vrátí a přinesou mi šunčičku. Hned mezi dveřmi jsem prohlédnul tašky, ale po šunce ani stopa. Když paničce došlo, jaké chyby se dopustila, udělala na mne takovou lest, ale mě to bylo fuk. Jakmile došla do kuchyně, otevřela lednici, dala do tašky balíček se šunkou a pak jí přede mnou vítězoslavně vytáhla. Myslí si, že jsem hlupák, a že jsem nic nepoznal, ale to se plete. Kdybych býval na tu šunčičku neměl takovou chuť, tak bych k ní ani nečichnul, ale dneska ta chuť byla silnější než já a zkrátka jsem neodolal.

11. března 2010 - Kristýnka

Dneska jsem byla celé dopoledne venku. Svítilo sluníčko a bylo tam hezky. Odpoledne jsem zalehla a spala až do večera. Jak jsem se trochu rozkoukala, tak jsem chtěla jít ven. Panička mi tam nechtěla pustit, že prý je zima, ale ukecala jsem jí. A taky mám veliký průšvih. Když jsem šla domů, skočila jsem na plot a na balkon. Tam bylo zavřeno a v okně do kuchyně se svítilo. Vlezla jsem si na zábradlí a hezky skočila na parapet okna. Hned jsem dostala vynadáno, že bych mohla spadnout. Ale já si myslím, že panička nemá vůbec přehled co já dokážu. Jsem totiž šikovná.

10.března 2010 - Michalka

Dneska svítilo sluníčko a já byla celé dopoledne venku. Odpoledne jsem to ale vzdala, protože foukal docela studený vítr. Tak jsem šla raději domů do teploučka. Hezky jsem se uvelebila na pelíšek a spinkala. Občas jsem se šla projít k mističce s papáním a zase šup zpátky do pelíšku.

9.března 2010 - Honzík

Dneska jsem se ani příliš nezdržoval doma. Venku od rána svítilo sluníčko, a tak jsem si ho pořádně užíval. Běhal jsem po dvoře a po zahrádce, ale hlavně jsem objevil jednu velice zajímavou věc. U sousedů mají holuby a ti poletují ve své voliéře. Každý den kolem nich chodím a až teprve dneska jsem si jich pořádně všimnul:) Způsobil to teda jeden holub, který se usadil v holubníku u okénka a ťukal na mne zobáčkem. Od té doby jsem skoro celý den seděl na plotě pozoroval je. Jenom občas jsem se utíkal ukázat paničce, aby zase neměla nějaké zbytečné řeči a taky jsem se musel sem tam přijít nabaštit.

9.března 2010 - Zuzanka

Dneska od rána krásně svítilo sluníčko. Ani žádný sníh nenapadal, sice ještě pořád mrzne, ale skoro by se dalo říct, ideální počasí na lítání. A to jsem si také užila. Běhala jsem venku celé dopoledne. Honili jsme se po dvorku, protože jsme tam byli úplně všichni i ten náš věčný ospaleček Míša. Bylo to tam moc fajn. Doufám, že zítra bude také tak pěkně jako dneska a budeme se zase moct venku honit.

9.března 2010 - Kristýnka

Dneska jsem celé dopoledne byla venku. Sluníčko krásně svítilo a povedlo se mu mě taky dostat ven. Žádné ležení na balkoně, ale opravdu jsem se byla pořádně proběhnout.

V poledne jsem se vrátila domů, naobědvala jsem se a šla jsem odpočívat. Většinu odpoledne jsem ale prospala. Asi toho čerstvého vzduchu bylo na mě najednou moc.

8.března 2010 - Zuzanka

Ráno jsem se fakt lekla. Takového sněhu co zase napadalo. Vyběhli jsme ven a všichni jsme zůstali stát u dveří. Nikomu se do toho nechtělo. Tak jsem to vzala na sebe. Jsem totiž nejmenší a ten sníh jsem měla skoro až ke bříšku. Prošlápla jsem cestičku a v tom momentě všichni tři běželi za mnou. Pěkně našlapovali do mých stopiček, aby se náhodou nezabořili někam vedle. Jak došli za mnou na druhou stranu dvorka pod pergolu, tak tam už nám bylo dobře, protože jsme byli v suchu. Jenomže do mě jako když střelí a začala jsem lítat po dvorku a samozřejmě se mi povedlo vyprovokovat naší známou firmu, která se chytne každé lumpárničky, Honzíka. Pořádně jsme se prohnali a potom jsem šla domů.

8.března 2010 - Kristýnka

Ráno jsem vlastním očím nevěřila. Zase napadal další sníh. Já už si tak moc přeju jaro a ono pořád nejde a nejde. Tak jsem se i v tom sněhu proběhla a šla domů. I když mi ten sníh štval, tak mě nějak rozdováděl a to se hodilo našemu Honzíkovi. Pěkně jsme se honili, ale ne po dvoře až doma po bytě. Tam bylo sucho a nestudilo to.

7.března 2010 - Honzík

Když jsem se ráno probudil a viděl jsem, jak venku krásně svítí sluníčko, hned jsem utíkal ke dveřím a mňoukal na paničku, ať mě pustí ven, že se nemíním zrdžovat s nějakým snídáním. Panička ví, že bych si stejně stoupnul k mističce, tlapkou bych jídlo "zahrabal" a šel bych ven. Proto uznala, že opravdu nemá smysl mě přemlouvat a otevřela mi dveře na dvorek. Tam už takové teplo jako doma za oknem nebylo, ale mě to bylo jedno. Po včerejším celodenním ležení na gauči jsem byl rád, že nechumelí a můžu vyrazit. Chvilku jsem se proběhnul a šel jsem domů na snídani. Hned potom jsem šel zase ven. Celé dopoledne jsem běhal po zahrádce a po dvoře.

Měl jsem tam i spoustu práce. Zima zase přilákala kosíky, tak jsem ležel přitisknutý k chodníku a číhal jsem na ně. Měl jsem ale smůlu, protože jsem opět žádného nechytil. Co se mi ale podařilo chytit byla vodička. Jak svítilo sluníčko, sníh na střeše tál a z okapu tekla vodička. To se mi moc líbí. Vodu sice rád nemám, ale to je taková, která je někde nalitá hrozí od ní, že mě namočí. Takovou, která je zavřená v rouře a vím o ní, že ma mne od jinud nezaútočí, tu hrozně rád pozoruju a chytám tlapkou.
Tak mě to venku dneska bavilo, že jsem ani v poledne nešel domů spinkat jako jindy. Jen jsem se přišel ukázat a zase jsem utíkal ven. Vrátil jsem se až odpoledne, když se sluníčko schovalo a začalo se ochlazovat. Nabaštil jsem se, vyskočil jsem si na gauč a od té doby už jenom odpočívám.

7.března 2010 - Zuzanka

Dneska jsem si i já užívala sluníčko na balkoně. Bylo tam opravdu moc pěkně. Docela jsem i prošvihla oběd. Já totiž jsem rodilý žebrák a dneska nic. Dorazila jsem domů a to už měly paničky i umyté nadobí. Tak mi nezbývalo nic jiného než si dát naší kapsičku a potom jsem se uložila do pelíšku a spinkala. Ven už jsem nešla a až do večera jsem byla doma.

7.března 2010 - Kristýnka

Dneska už od rána krásně svítilo sluníčko. My holky jsme byly skoro celé dopoledne na balkoně. Tam bylo opravdu pěkně. Jen jsem si na chvilku odskočila domů. Podívat se na paničku, jak vaří, když jí Zuzka nepomáhá a udělala jsem dobře. Sešli jsme se na tu pomoc s Honzíkem a dostali jsme odměnu. Jenomže Míša se Zuzkou na tom byly stejně. Dokonce lépe, protože panička to masíčko pro každou vzala za nima na balkon a dámy se ani nemusely namáhat, dostaly ho pěkně až pod čumáček. Ty se měly. Když mi to přestalo venku bavit, tak jsem šla domů a hezky odpočívala na pelíšku.

6.března 2010 - Kristýnka

Když jsem ráno viděla, jak to venku vypadá, tak jsem se hned mezi dveřma otočila a ven jsem vůbec nešla. Tam je tolika sněhu a kdo by do toho chodil. Takže jsem si dneska moc rozumněla s Míšou a společně jsme prospaly skoro celý den.

5.března 2010 - Honzík

Když jsem se ráno podíval z okna, nechtěl jsem věřit svým očím. Venku bylo zase bílo. Sice jenom poprašek, ale stačilo to. Ani se mi tam moc nechtělo, ale sedět doma bych nevydržel, takže jsem i přesto vyrazil.

Proběhnul jsem se po zahrádce a vrátil jsem se domů. Zjistil jsem, že o něco lépe je na balkoně. Ale i přesto, že tam svítilo sluníčko, byla tam docela zima. Chvilku jsem tam pobyl a šel jsem domů. Chvíli jsem si hrál s holkama, chvíli se lvíčkem a když se přiblížilo poledne, zalehnul jsem si na gauč a spal jsem. Odpoledne šla panička dolů do našeho bytu. Samozřejmě jsem musel jít s ní, abych jí kontroloval, co nám tam dělá. Zjistil jsem, že si vzala konvičku a zalévá květiny. Hned jsem jí utíkal na pomoc. Poctivě jsem kontroloval, aby nalila vodičku do každého květináče, a občas jsem tlapkou vodičku otestoval, jestli má tu správnou teplotu. Když měla panička hotovo, utekl jsem do ložnice a schoval jsem se pod přehoz. Panička mě vůůůbec nemohla najít. Jenom se divila, že máme v posteli asi krtka, který se provrtává pod přehozem ze strany na stranu. To jsem se jí smál, že neví, že jsem to já:) Ale potom strčila panička hlavu pod přehoz a šla se podívat, kdo tam je. Rychle jsem musel zdrhnout, aby nepoznala, že jsem to já. Vylezl jsem nahoru, seděl jsem na posteli a sledoval jsem paničku, jak má hlavu pod přehozem. Chvilku jsem na ní číhal, a když se zahýbala, skočil jsem po ní a chytil jí. Panička hned vylezla a chtěla mě taky chytit, ale kdepak, já už byl dávno v obýváku schovaný za křeslem. Tak jsme se ještě chvíli honili tam, a pak jsme šli zase domů, já jsem si vlezl do boudičky a odpočívám, abych byl zítra brzo ráno svěží a mohl jsem si s písní na rtech pořádně zasprintovat po bytě:)

4.března 2010 - Honzík

Já nepochopím, proč se mi páníčkové trochu nepřizpůsobí. Každý den celé dopoledne pobíhám, odpoledne zalehnu do pelíšku a kromě několika přestávek na jídlo spím až do noci. Je logické, že když se probudím, jsem dostatečně vyspinkaný a rád bych se šel podívat ven. Jenomže páníci spí a nehnu s nimi ani za nic. Dám se do zpěvu, k tomu lítám po bytě, ale vůbec to nezabírá. Dneska už jsem se opravdu rozčílil. Vydal jsem se za paničkou, stoupnul jsem si k její posteli a zcela zřetelně jsem na ní zamňoukal: "vstáááveeej!!!" Jenomže panička se jenom otočila v posteli a zeptala se mě, co blázním. Tak jsem zamňoukal ještě jednou. Tentokráte jsem mňouknul: "vééééén!!!", ale zase nic. Panička mě poslala spát a nepustila mě. Tak jsme si dali závody s Kikinou. Alespoň nám to rychleji uteklo a konečně páníci vstali. Hned jsem utíkal na dvorek. Teprve když jsem se proběhnul, jsem se vrátil na snídani. Celé dopoledne jsem pobíhal po okolí, přes poledne a odpoledne jsem se zdržoval spíš na balkoně na sluníčku.

Pak ale začal poletovat sníh, tak jsem šel domů, uložil jsem se do boudičky a odpočívám.

4.března 2010 - Zuzanka

Dneska ráno, když pánici ještě spali, tak Honzík s Kikinou začali zase řádit. Nejdříve jsme si s Míšou ťukaly na hlavičky, protože se chovali jak dva blázni. Míša to vydržela, ale já ne, netrvalo to dlouho a začala jsem lítat s nima. Pěkně jsme se proběhli i jsme dostali vynadáno, že prý rušíme noční klid. Copak v půl páté je nějaká noc? No, kdyby páníci chodili včas spát jako my, tak by to bylo jednodušší. Konečně jsme se dočkali a běželi jsme ven. Proběhla jsem se po dvorku a šla domů. Nasnídala jsem se a šla se mrknout na balkon. Nejdříve jsme tam byly všechny tři, holky, ale pak nám Kikina utekla. My jsme tam s Míšou byly až do odpoledne. Pak jsme šly domů. Hezky jsme se napapaly a šly jsme spinkat. Když jsem se vyspinkala venku už bylo zase bílo. Sluníčko už nesvítilo a jen jsem viděla zase ten ošklivý sníh. Já už bych tak moc chtěla aby bylo hezky.

4.března 2010 - Kristýnka

Dneska ráno jsme moc chtěli ven. Hlavně Honzík a já. A protože nás nikdo ven nepustil, tak jsme se museli honit po bytě. Prý jsme dělali hrozný rámus. Když jsme se konečně dočkali, tak jsme oba letěli ven jak o závod. Tam jsem se ještě trochu proběhla a šla jsem domů. Za chvíli si holky, Zuzka s Míšou vzpomněly, že půjdou na balkon. Tak jsem šla s nima. Bylo tam hezky, ale tak dlouho jako ony jsem tam nezůstala. Přece jen už jsem byla celá unavená. Tak jsem musela jít spinkat. Odpoledne, když jsem se probrala, ono to teda bylo spíš až k večeru, chtěla jsem jít zase ven. Panička mě varovala, že prý budu koukat co je venku nového. To jsem teda koukala. Zase napadal ten ošklivý a studený sníh. To jsem se ale hodně rychle vrátila domů.

3.března 2010 - Michalka

Dneska bylo venku hezky. Sluníčko krásně svítilo. Už to docela vypadá jako by to jaro opravdu chtělo přijít. Tak jsem si teda to sluníčko hezky užívala až do odpoledne.

Potom jsem si šla domů hajnout na pelíšek a po tom náročném dni jsem pořád odpočívala.

2.března 2010 - Honzík

Dneska ráno jsem zase pořádně rozcvičoval hlasivky. Venku už se začínalo pomalu rezednívat a páníci pořád spali. Nemohl jsem vydržet sedět za oknem, dívat se na to a čekat, dokud se někdo neuráčí vstát a pustit mě ven. Tak jsem si stoupnul ke dveřím na balkon a začal jsem zpívat. Nejdříve jenom tak potichu, ale protože se nic nedělo, hlas jsem zesílil. To už mělo lepší úspěch, protože se tu a tam ozvalo psssst, buď zticha a jdi spát... Sice jsem slavil úspěch, že jsem páníky probudil, ale z postele jsem ven nikoho nedostal. Tak jsem začal zpívat ještě o něco hlasitě, ale zase jsem se dočkal jenom okřiknutí. Když už jsem nevěděl, jak to mám udělat, vyskočil jsem si na stůl vedle počítače a předníma tlapkama jsem si stoupnul na tiskárnu. To na paničku působí lépe než budík. Okamžitě vyskočila z postele a utíkala za mnou, abych slezl. Tím jsem měl vyhráno. Když už panička vylezla z postele, znovu se tam nevrátila a mě pustila rovnou na balkon. Holky šly taky, ani na snídani jsme nečekali. Až teprve, když jsme se trochu proběhli po okolí, přišli jsme se nasnídat. Hned jak jsem se nabaštil, utíkal jsem zase ven. Celé dopoledne krásně svítilo sluníčko, tak by bylo škoda sedět doma. Udělal jsem dobře. Odpoledne už tak hezky nebylo, ale mě to bylo fuk, protože už jsem byl pěkně utahaný. Vyskočil jsem si na gauč a odpočívám.

1. března 2010 - Honzík

Dopoledne to venku ještě pořádně foukalo. Chtěl jsem jít za každou cenu na balkon, ale panička mě nechtěla otevřít dveře. Prý bych vyskočil na střechu, zafoukal by vítr a shodil mě dolů. To jsou nápady. Místo aby panička vzala batůžek, dala mi do něj cihlu a otevřela mi, tak mě raději nikam nepustila:( Nedalo se nic dělat. Když jsem viděl, že jí nepřesvědčím, šel jsem dolů na dvorek. Proběhnul jsem se, ale ten vítr byl opravdu dost nepříjemný, takže jsem se raději vrátil domů. Vyskočil jsem si na okno a díval jsem se na ulici, jak se tam na stomech houpají v tom větru větvičky. V poledne jsem se přestěhoval na gauč, uložil jsem se na polštářek a usnul jsem.

Spal jsem malou chviličku, sotva dvě tři hodinky a přišla panička. To mě probudilo, ale vstávat se mi nechtělo. Když mi ale začala říkat, že venku svítí sluníčko a vítr se trochu utišil... tak jsem si řekl, že by byla opravdu škoda, abych to zaspal. Konečně jsem se mohl jít podívat i na balkon. Ale na střechu už mě to nelákalo. Raději jsem skočil na dvorek, vrátil jsem se po chodbě domů a šel jsem znovu na balkon. Udělal jsem pár koleček, ještě jsem se zaběhnul podívat k sousedům a teď už zase odpočívám na polšářku.

1.března 2010- Zuzanka

Dneska ráno u nás opět vypukla honička a tentokráte jsem se zúčastnila i já. My jsme zase pěkně řádili, až jsme dostali od paničky vynadáno. Já teda nevím, co se jí nezdálo, ale vždyť už bylo skoro pět hodin, tak by mohla klidně vstávat a trochu si s námi hrát. Když jsem se šla podívat ven, tak jsem zjistila, že je hrozný vítr. Šla jsem raději domů. Odpoledne už se vítr trochu utišil a já se šla ještě proběhnout. Teď už ležím na pelíšku a odpočívám.

1.března 2010 - Michalka

Dneska byl venku celý den hrozný vítr. Tím pádem jsem měla jasno. Odpočívání na pelíšku. Odpoledne se mi to ležení zdálo už nějaké dlouhé, tak jsem se šla proběhnout ven. Vítr už sice tolik nefoukal, ale stejně se mi tam nelíbilo, tak jsem to moc nepřeháněla a utíkala zase domů. Tam je nejlépe.