květen 2010

9. května - Honzík

Dneska bylo venku celé dopoledne krásně. Vyhříval jsem si kožíšek na trávě, ale zdaleka jsem jenom nelonošil. Musel jsem omrknout situaci u sousedů a hlavně jsem musel být stále ve střehu, abych náhodou nepropásl některého ptáčka. Odpoledne přišla ven panička a chtěla si se mnou hrát s provázkem. Tak jsem se za ním jenom tak ze slušnosti párkrát rozeběhnul. Měl jsem totiž stále plnou hlavu těch ptáčků. Nad hlavou mi kroužily vlašťovky a já se nemohl na provázek soustředit. Raději jsem se schoval pod keř a číhal jsem. Jenomže panička mi je plašila, takže jsem se nakonec rozhodnul, že přece jenom využuju ten provázek a trochu ho proženu. Jakmile ale odešla panička domů, uchýlil jsem se opět pod keř. Jenomže za chvilku se přihnal veliký černý mrak a začalo pršet. Domů jsem ale nešel. Schoval jsem se pod pergolu, lehnul jsem si na židli a přečkal déšť tam. Naštěstí dlouho nepršelo. Docela se dost ochladilo, ale to nám otužlcům přece nevadí. Zaujmul jsem opět svojí pozici pod keřem a číhal jsem. Konečně se jeden rehek odvážil a usadil se na nedaleký keř. Hned jsem vyskočil jako střela, ale jen do poloviny cesty a pak už jsem se plížil po zemi, aby mě neviděl. Neviděl mě, ale jenom do té doby, než jsem se připravil, že po něm skočím. Najednou se odpíchnul od větvičky a byl fuč. Panička mě sledovala z okna. Do té doby jsem o ní nevěděl, ale jak jsem jí tam objevil, chtěl jsem jít za ní, abych si mohl postěžovat. Běžel jsem pod okno, podíval jsem se nahoru, zamňoukal jsem, že jdu k ní, odrazil jsem se, vyskočil jsem na parapet, jenomže ouha. Okno zavřené a panička nikde. To se mi teda zdálo hodně divné, že by mi takhle zavřela před nosem a vtom jsem jí slyšel jak na mě promluvila. Podíval jsem se nahoru a zjistil jsem, že je o patro výš. To teda byla zrada. Tak vysoko nevyskočím, ani s rozeběhem. Aho jo, nezbývalo mi nic jeiného, než utíkat na chodbu a běžet za ní po schodech. Ale ani jsem až nahoru nemusel, protože panička šla za mnou ven, aby mě prý nenapadlo dělat nějaké pokusné skoky, tak jsem se potkali na chodbě. 

9. května - Zuzanka

Dneska jsem byla skoro celé dopoledne venku. Bylo tam nádherně. Protože jsme tam byli všichni, tak to bylo prima. Docela pěkně jsme se vyřádili. Po obědě jsem si vlezla na pelíšek a chvilku jsem si odpočinula. Potom jsem šla zase ven. To už bylo lepšé, protože tam byla i panička a hrála si s námi. Když odešla, tak jsem tam ještě zůstala. Najednou začalo pršet a my s Honzíkem letěli pod pergolu a každý si lehl na svou židli a ten déšť jsme tam přečkali. Nepršelo dlouho. Ale přihnal se mrak, ten byl ještě černější a vypadalo to, že snad přijde bouřka. Ale dobře to dopadlo. Mrak odletěl a krásně se vyjasnilo. To bylo fajn. Ještě jsme se s Honzíkem začali pořádně honit. My zase lítali jako blázni po dvorku a po zahrádce. Ještě jsme pořád venku a i když je docela chladno, tak se mi ani nechce domů. Asi ještě vymyslíme s Honzíkem nějakou lumpárničku.

9. května - Kristýnka

Celé dopoledne jsem byla venku. Bylo opravdu moc nádherně. Byli jsme tam všichni a moc se nám tam líbilo. Jako každý den jsem i dneska po obědě odpočívala. Odpoledne jsem šla znovu na dvoreček a přišly tam zase i paničky. Panička si s námi hrála a najednou vběhla do skleníku a nezavřela za sebou dveře. Tak já jsem tam honem hupla také. Vyskočila jsem si na polici a skoro pod špičkou střechy je prázdný truhlík a tak jsem si do něj lehla. Panička mi volola, abych šla dolů. Jenomže tam jsem v bezpečí. To je moc vysoko a tak na mě nemůže. Tak jsem se tam hezky stočila do klubíčka a spinkala. Když mě potom panička zavolala, tak jsem slezla, aby si nemyslela, že neumím poslouchat. To já tedy náhodou docela někdy umím. Pak jsem byla ještě chvilku venku a když začalo pršet, tak jsem šla domů. Pršelo jen malou chviličku, ale to já už zase spinkala na pelíšku doma. 

9. května - Michalka

Dneska celé dopoledne jsem byla venku. Počasí bylo nádherné, skoro jako v létě. Byli jsme tam všichni. Pěkně jsme si užili, pořádně jsme se prohnali a taky jsme si hráli. Ale taky jsem si vyhřívala kožíšek na sluníčku. Po obědě jsem si šla odpočinout do pelíšku. Myslela jsem si, že jenom na chvilku, ale usnula jsem a zaspala jsem i to, když panička byla venku a s holkama a s Honzíkem si hrála. Když jsem se vzbudila, bylo odpoledne, ale docela pěkná tma. Venku bylo zataženo a v tom začalo pršet. Netrvalo to dlouho, ale pořád to vypadalo na bouřku. Tak jsem ani raději nikam nešla. Bouřka naštěstí nebyla, ale prý se venku ochladilo. Tak jsem doma a už nikam nejdu. 

8. května - Honzík

Konečně už se to počasí trochu umoudřilo a já můžu bez obav běhat celý den venku. Dopoledne jsem byl s páníkem na zahrádce a pomáhal mu tam. Ještěže si mě vzal s sebou. On totiž uhrabal záhonek, ale vůbec se mu to nepovedlo. Tak jsem nastoupil a trochu mu to přehrabal, ať to má úroveň:) No sám uznal, že se mi to podařilo lépe než jemu, protože tu svoji prohru neunesl a vyhnal mě pryč. Zjistil jsem, že je otevřeno do skleníku, tak jsem se tam šel mrknout. Taky by to tam nějaké moje úpravy potřebovalo, ale odtamtud mě pro změnu vyhnala panička. Tak jsem se sebral a šel jsem se vyvalovat na balkon. Když nikdo o mojí pomoc nestojí, tak se přece nebudu vnucovat. Jenomže najednou jsem práci dostal. Panička sušila na balkoně prádlo a hned mě pověřila, abych hlídal, kdyby náhodou se přihnal mrak a začalo pršet. Tak jsem se uvelebil pod sušákem a hlídal jsem.

Když mě to přestalo bavit, seskočil jsem na dvorek. Chvíli jsem ležel pod keřem a číhal jsem na ptáčky, pak přišla panička a hrála si s námi s provázkem, taky jsem se musel jít podívat k sousedům na zahradu a ani jsem nezapomněl vyskočit na střechu a omrknout to všechno pěkně z výšky. 

8. května - Zuzanka

Dneska bylo hezky. Dopoledne krásně svítilo sluníčko a já jsem byla venku a hezky si nahřívala kožíšek. Po obědě jsem si chviličku odpočinula a znovu vyrazila na dvoreček. Když za námi přišla panička, tak nás zase pěkně prohnala s provázkem. Mě tak rozdivočila, že jsem vyskořila na pergolu a pozorovala dění na dvorku. K večeru jsem šla domů. Chvilku jsem se jen tak procházela po bytě, až jsem uviděla boudičku. Chudinka opuštěná, tak sama tam stála. Tak jsem se rozběhla, skočila jsem do ní a pěkně si v ní odpočívám. 

8. května - Kristýnka

Dopoledne to bylo primové. Krásně svítilo sluníčko a já konečně si mohla nahřívat nejen kožíšek, ale hlavně bříško. Pořádně jsem toho využila. Udělala jsem dobře. Protože odpoledne se nám sluníčko schovalo a už se moc neukazovalo. Ale stejně jsem byla venku až do večera. 

7. května - Honzík

Dneska ráno už jsem to fakt nemohl vydržet. Hrozně moc jsem chtěl ven. Panička mi tam pustila a já vyběhl s takovou radostí, venku už nepršelo. Hned jsem skočil na dvorek. Proběhnul jsem všechna svá místečka a rovnou na plot k sousedům. Dlouho jsem se tam nezdržel a zase letěl domů, abych se ukázal paničce. Byl jsem pochválen, jaký jsem šikovný kocourek a že zase můžu jít ven a abych nezapomněl zase přijít. No, já někdy fakt zapomenu. Dneska teda ne. Jsem asi opravdu šikovný, alespoň mi to panička říkala. Odpoledne jsem byl rád, protože páníček šel ven a to já vždycky jdu s ním a pomáhám mu co je potřeba. On je rád, že má takového pomocníka. Když odešel domů, ještě jsem tam zůstal. Pozoroval jsem vlaštovky. Jenomže ony jsou tak rychlé, že na ně prostě nemám. Dokonce jsem vyskočil i na střechu abych je měl blíž, ale stejně mi to nebylo nic platné. Taky jsem seděl hodně dlouho na zahrádce a pozoroval broučky. To je také moc zajímavé, jak tam pobíhají. A to už je lepší. Ty už chytím, ale pak dostanu vynadáno, protože prý jsem čuník a baštím je. Ale jenom malinko a panička vůbec neví jaká je to dobrota.  

7. května - Zuzanka

Ráno než jsem šla ven, tak mi panička říkala, že už neprší. Moc jsem tomu nevěřila, ale když jsem zjistila, že je to tak, byla jsem moc ráda. To bylo bezva. Hned jsem toho využila a pořádně se venku proběhla. Potom jsem se usadila na dvorečku a nemohla se vynadívat na tu krásu bez deště. Moc se mi to líbilo. Venku všechno tak krásně voní, ptáčci tam zpívají. Je to krása. Odpoledne jsem si musela jít odpočinout. Uvelebila jsem se do boudičky a spala. Asi jsem spala hodně dlouho, ale když jsem zaslechla, že jdou paničky ven, tak jsem vyskočila a běžela za nima. Dobře jsem udělala, protože tam byl Honzík a panička nás zase pěkně prohnala s tím provázkem. Když šly paničky domů, tak jsem šla s nima a zase jsem šla spinkat.

7. května - Kristýnka

Ráno jsem vyběhla ven. To teda bylo překvapení. Ono nepršelo. Taky jsem to hned využila. Zůstala jsem venku skoro celé dopoledne. Jen jsem si zaběhla domů se napapat a pak zase honem ven. Sluníčko ještě tak moc nesvítilo, ale občas se ukázalo a to mi stačilo. Hned má jeden lepší náladu. Po obědě jsem se uložila do pelíšku a spinkala. K večeru, když jsem se probudila, tak jsem šla ještě lítat. Ale teď už jsem zase doma a nevím jestli mám jít ještě ven nebo ne, protože teď to sluníčko opravdu svítí. Ale asi už nikam nepůjdu. Přece jen ta lenora je silnější než já. 

7. května - Michalka

Konečně jsem se dočkala. Dneska vůbec nepršelo a dokonce i občas svítilo sluníčko. Taky jsem to využila. Celé dopoledne jsem byla venku. Navštívila jsem kamarády u sousedů, proběhla jsem se a odpoledne dorazila domů. Pořádně jsem se nabaštila a zalehla jsem do pelíšku a celé odpoledne odpočívám a spím. Ven už nepůjdu, až zase zítra. 

6. května - Honzík

Dnešní den byl úplně hrozný. Od rána lilo jako z konve a k tomu se ještě udělala mlha. Alespoň na chvilku jsem ráno vyběhnul ven, ale nemohl jsem ani na zahrádku ani k sousedům, jenom jsem chvilku poseděl schovaný pod stříškou a zase jsem se vrátil zpátky domů. Byla to hrozná nuda. Panička si přinesla hračky a chvilku nás jimi provokovala. Párkrát jsem se rozeběhnul za myškou, chvilku jsem chytal provázek, ale byl jsem tak otrávený z toho počasí, že mě to moc nebavilo. Jediná věc, která mě na chvíli zabavila bylo to, že jsme si s paničkou hráli na schovávanou. Já jsem si schoval hlavu do tunelu a panička mě vůbec nemohla najít.

Když už mě hledala tak dlouho, tak jsem proběhnul tunelem a vybafnul na ní. Lekla se a chtěla mě chytit. Jenomže já se otočil a vzlezl zpátky do tunelu a zas mě nenašla:) Odpoledne jsem se uvelebil na gauči a spal jsem a spal jsem. K večeru přestalo pršet, tak jsem konečně mohl vyběhnout na chvilku ven. Ale stejně není o co stát. Na zahrádce je bláto, tráva a včechny keře jsou mokré, tak se můžu maximálně procházet po chodníku. Ale jsem rád i za to. Dokonce za mnou přišla i Kikina, a tak jsme se trochu proběhli. 

6. května - Zuzanka

Dneska bylo teda hrozně. Celý den pršelo a odpoledne se ještě udělala tak šílená mlha. Hrůza. Ráno jsem šla ten déšť omrknou ven. Jen tak jsem to trošičku proběhla a letěla jsem domů. Byli jsme otrávení nudou. Když to panička viděla, tak si s námi hrála. No bylo to prima. Potom jsme se všichni sešli v kuchyni a pomáhali jsme druhé paničce vařit. Ona z toho byla celá pryč. Když viděla kolik má pomocníků. Ale byla moc ráda.

Potom jsem si vyskočila do okna na pelíšek a dívala jsem se jak prší. Po obědě jsem si vlezla do boudičky a spinkala. Prospala jsem celé odpoledne. Teď už neprší. Ale nejdu tam. Protože je venku všechno mokré a to nemám ráda.

6. května - Kristýnka

Dneska to už je fakt děs. Nuda a jenom nuda. Venku celý den lilo, jako z konve a já musela pořád odpočívat. Když panička viděla, jak jsme otrávení, tak si s námi hrála. Jo, to jsem teda využila. Pořádně jsme se proběhli, ale co je to platné. Venku je to lepší. Před chvilkou přestalo pršet a jak jsem viděla, že Honzík jde ven, letěla jsem také. Téda, to bylo prima, my jsme se tak pěkně honili. Teda jenom po chodníku, protože tráva je ještě moc mokrá, tak tam se nám nechtělo. Já už jsem se vrátila. Dokonce už jsem i nabaštěná a myslím si, že si teď budu muset zase po té honičce odpočinout. 

6. května - Michalka

Tak jsem se těšila na dnešní den, že bude hezky a ono nic. Od včerejšího večera lilo jako z konve. V poledne se k dešti přidala ještě ukrutná mlha, že nebylo pomalu na krok vidět. Tak jsem si řekla, že v tom ležení a spinkání musím pokračovat. Je pravda, že pořád nespím. Taky se občas zvednu a jdu se najíst. I panička mě chtěla z toho pelíšku dostat, tak přišla za mnou s takovýma třásničkama na špagátku. Ona si myslela, že vstanu, to ne. Jen jak mi nad pelíškem s nimi provokovala, tak jsem se trochu natáhla, jako že bych je třeba chytla, ale vůbec jsem kvůli tomu nevstávala. Hezky si odpočívám. Teď už neprší. Dokonce Kikina s Honzíkem šli ven, ale já už nikam nejdu. Vždyť už je večer. 

5. května - Honzík

Včera bylo venku ošklivo, tak jsem se tam moc nezdržoval. O to víc jsem tam potřeboval utíkat ráno co nejdříve. Jenomže opět nastal problém s paničkou. Ať jsem jí zpíval do ouška jak jsem chtěl, vůbec to nezabíralo. Jenom mě řekla abych byl zticha šel ještě spát. No to určitě, hned jsem jí mňouknul, že pokud si nevpomíná, musím jí tedy připomenout, že jsem spal včera skoro celé odpoledne, a teď už chci konečně véééén. Ale zase bez úspěchu, panička si stále mlela svou, že mám jít ještě spát a tak jsem si řekl, že když se se mnou chce hádat, budu se teda hádat. A hned jsem na ní znovu zařval: "véééén". Když už mě od toho křiku začínalo bolet v krku, vyskočil jsem k paničce do postele a rafnul jsem jí do ruky, aby se už konečně probrala. Jenomže to bych musel mít nějakou jinou paničku a ne tu mojí, která si schovala ruku pod peřinu a spala dál. Když jsem se konečně dočkal a panička vstala, hned jsem utíkal na balkon. Než se panička stačila podívat z okna, kam tak spěchám, byl už jsem dávno u sousedů za plotem. Jenomže sotva jsem vystrčil čumáček ze dveří, zjsitil jsem, že ani dneska venku hezky nebude. Takže jsem rychle proběhnul nutné pochůzky a utíkal jsem domů do tepla. Vyskočil jsem si v obýváku na gauč, zatočil jsem se do klubíčka na polštářku a spal jsem. A paničce už se to zase nelíbilo. Já se z ní fakt jednou zblázním, prostě nechápu, co se jí na mě pořád nezdá. Copak jí nemohlo dojít, že jsem se tím buzením ráno tak vyčerpal, že jsem si musel nutně odpočinout?

Když jsem se vyspal, šel jsem se znovu podívat ven. Zima byla stále stejná, ne-li ještě větší, tak jsem se otočil a vrátil jsem se zpátky na gauč. Celé odpoledne jsem prospal. Až k večeru jsem se vvydal znovu ven. Našel jsem tam větvičku, tak jsem jí přinesl paničce, aby mi jí hodila. Dlouho mě to ale nebavilo a raději jsem šel zase spát. 

5. května - Zuzanka

Dneska jsem na tom úplně stejně jako všichni. Jenom jsem se trochu ráno proběhla a když jsem zjistila, že je venku zima, tak jsem šla domů, zalezla jsem na pelíček a spinkala. Odpoledne jsem to šla znovu ven omrknout. Ale žádná změna. Tak jsem si řekla, že taky nebudu nic měnit, skočila jsem na pelíšek a znovu spala. Je to hrozná otrava. Hned bych šla ven, ale do té zimy teda nejdu. 

5. května - Kristýnka

Já už teda fakt nevím co si mám myslet. Venku bylo pár dní hezky a teď už to zase vypadá jako na podzim a nevím jestli místo léta nebude zima. Ale snad né. Vždyť já se na léto tak moc těším. Ale ten dnešní den jsem opravdu celý prospala. Teď jsem teda vyjímečně vyspinkaná a trochu se projdu, asi se taky najím a co jiného bych asi tak mohla dělat, než jít zase spát. Tak snad zítra už bude lépe.

5. května - Michalka

Dnešní den byl teda pěkně ospalý. Ráno jsem zjistila, že je venku ošklivá zima, tak jsem se nasnídala a zalehla. Celý den jsem prospala. Jen občas jsem se dopotácela k misce, trochu se najedla a zase honem zpátky do pelíšku. Doufám, že zítra už bude lépe a já se zase budu moct pořádně venku proběhnout.

4. května - Honzík

Dneska ráno jsem šel vzbudit paničku. Ona na mě už čekala. Tak jsem skočil k ní do postele, lehnul si na bok a moc jsem se mazlil. Potom jsem vyskočil, panička taky a hned mi šla otevřít dveře na balkon. Než se stačila rozkoukat, už jsem chodil na dvorečku po chodníku. Když panička otevírala dveře na chodbě, byl jsem právě připraven skočit za plot. Ale když jsem jí uviděl ve dveřích, skočil jsem dolů a letěl k ní. Nechal jsem se pohladit, panička mi řekla abych se přišel brzy ukázat a zase jsem běžel na svojí pravidelnou obchůzku. Nebyl jsem tam dlouho a šel jsem raději za paničkou. Ta mě chválila, jaký jsem šikovný a hodný kocourek. No, ale mě ta chvála dělala taky moc dobře. Já jsem snad v tom okamžiku vyrostl o půl metru. Pak jsem šel zase ven. Sešli jsme se s Kikinou a pěkně jsme se prohnali. My jsme tak lítali, že i Zuzka si sedla raději stranou, protože z nás šla hrůza. Ale stálo to za to. Pěkně jsme se vyřádili. Pak jsem musel jít odpočívat. Lehnul jsem si v obýváku na gauč. Dlouho jsem to tam nevydržel a šel jsem ven. Moc se mi venku líbilo. Byl jsem tam s páníkem, on tam sázel nějaké rostlinky a já mu pomáhal. Nejlepší bylo, když se ohnul a já mu nenápadně skočil na záda. Ten se teda lekl. Pak šel v předklonu po dvorečku a já mu seděl na zádech a pěkně jsem se vozil. Odpoledne jsem se znovu honil, ale pro změnu zase s paničkou. Hlavně jsem se jí schovával a moc dobře, protože mě vůbec nemohla najít. Ta se vždycky lekla, když jsem někde na ní vyskočil. To byla legranda. Pěkně jsme se vyřádili. Potom jsem si musel zase trochu odpočinout. Teď tam prší, tak ten déšť pozoruji z okna a doufám, že do rána bude zase hezky.

4. května - Kristýnka

Ráno jsem se nasnídala a šla jsem ven. Trochu jsem se prošla po dvorečku a po zahrádce a jak tam tak pobíhám v tom přiletěl Honzík. To bylo něco. On měl náladu na pořádnou honičku a já taky. Tak to vypuklo. Lítali jsme po dvoře, vletěli jsme do chodby, potom jsme dolítli až domů a vzali to přes gauč a přes křesla a zase zpátky. Panička se ani nezmohla na to aby nám vynadala, protože my byli jako blesk. Než se stačila vzpamatovat už jsme byli zase venku. Paráda. Já se tak uhnala, že jsem potom šla domů. Tam jsem si provokativně sedla na peřiňák a koukala tou škvírkou do něho. A při tom jsem dělala na paničku takové oči, aby mi tam pustila. Ona mi na to řekla, že mě tam nepustí, že mám svůj pelíšek, ale já se nedala odradit. Pořád jsem na ni koukala tím prosebným pohledem, až se nade mnou slitovala a peřiňák mi otevřela. Lehla jsem si hezky na deku, stočila jsem se do klubíčka a spinkala jsem celé odpoledne. Teď už jsem vyspinkaná a kdyby venku nepršelo, tak bych mohla jít lítat znovu. 

4. května - Michalka

Dnešní den jsem převážně prospala. Ráno jsem se trochu proběhla po dvorečku. Venku je dneska chladněji, tak jsem se tam moc dlouho nezdržela. Honzík sice měl snahu mě prohnat, ale to určitě. Když mě to nebaví, tak se teda nehoním. Šla jsem raději domů, pěkně jsem se najedla a lehla si do pelíšku. A v tom pelíšku, kromě krátkých přestávek vlastně trávím celý den.

3. května - Honzík

Ráno jsem šel na balkon omrknout, jestli ještě stále prší. Obloha byla sice pořádně zatažená, ale naštěstí už nepršelo. Tak jsem mohl hned vyrazit na pochůzku. Když už jsem byl na tom balkoně, měl jsem to jen kousek na střechu, tak jsem s pochůzkou začal právě tam. Došel jsem po střeše až k sousedům. Trochu jsem se porozhlédnul a zase jsem se vrátil zpět na balkon a pokračoval jsem dolů na dvorek a na zahrádku. Všechno bylo mokré, ale i přesto jsem se schoval pod keř a číhal jsem na ptáčky. Po poledni jsem si šel domů odpočinout. Venku se mi spát nechtělo, protože sluníčko svítilo jenom chvílemi a nechtěl jsem riskovat, že se zatáhne a ještě nakonec zmoknu. Uložil jsem se tedy na gauči. Páníci mi oznámili, že na chvíli musí odjet, ale mě to tentokráte ani nevadilo. Než se vrátili, stačil jsem se vyspinkat, pak jsem ochutnal šunku a vyrazil jsem znovu ven. Sice jsem celou dobu spal, ale když jsem viděl, že je panička zpátky doma, měl jsem z toho hroznou radost. Když jsem došel na dvorek, začal jsem lítat jako šílený. Vletěl jsem i domů. Panička zrovna byla dole v "našem" bytě a tak jsem tam začal skákat a řádit po křeslech. Pak jsem zase vyběhnul ven. Páníci přišli také. Panička vzala náš oblíbený provázek a ještě jsem se pořádně proběhnul za ním.

Teď jsem si dal pár koleček - z balkonu na plot a na dvorek, přes chodbu po schodech nahoru a znovu na balkon - už s tím ale asi budu končit. Chvilku se uvelebím na balkoně a pak asi uteču za plot, aby mě panička tak snadno nedostala domů:) 

3. května - Zuzanka

Ráno, jako vždy jsem se šla proběhnout. Chvilku jsem venku zůstala, ale ne dlouho. Přesto jsem se stačila pěkně vyblbnout. S holkama a s Honzíkem jsem si hráli a honili jsme se. Potom jsem si šla odpočinout. Po obědě jsem šla spinkat a potom jsme zase na chvilku museli hlídat. To bylo tak akorát na to, abych si krásně odpočinula. Jak se páníci vrátili, hned jsem šla ven. Později za námi přišla panička a prohnala nás ještě s provázkem. S tím se teda dokážeme pořádně rozparádit. 

3. května - Kristýnka

Já jsem dopoledne běhala venku. Pořádně jsem se tam vyřádila. Měla jsem toho skutečně dost. Po obědě jsem zalehla a spinkala jsem v pelíšku. Páníci na chvilku museli odjet, já jsem teda nejdříve chtěla utéct, ale pak jsem si řekla, co bych asi tak venku dělala a šla jsem zpátky do pelíšku. Už dávno byli doma a já pořád odpočívala. Dokonce jsem tak tvrdě spala, že ani nevím, že panička šla ven a venku si s holkama a s Honzíkem hráli. Teď už jsem ale opět svěží a tak se ještě půjdu proběhnout. 

3. května - Michalka

Dneska bylo chladněji, ale nějak mě to nevadilo. Skoro celý den jsem byla venku. Pěkně jsme se tam vyřádili. Hráli jsme si i jsme se honili. Odpoledne přišla panička a prohnala nás ještě s naším oblíbeným provázkem. Teď už jsem doma a odpočívám v pelíšku. Myslím si, že už budu brzy spinkat. 

2. května - Honzík

Dopoledne jsem byl jako každý den na zahrádce. Schoval jsem se pod keř a číhal jsem na ptáčky. Na švestku nám přiletěli takoví dva malí barevní a poskakovali z větvičky na větvičku. Byl jsem přitisknutý k zemi, mrskal jsem ocáskem a připravoval jsem se na útok. Všechno jsem si perfektně naplánoval a vyměřil a vyskočil jsem po nich. Jenomže než jsem se vůbec pořádně odrazil, keř, pod kterým jsem byl schovaný, se zahýbal, ptáčkové si toho všimli a frmkli mi. Rozhodnul jsem se, že tohle nemá smysl a vypravil jsem se na střechu na kůlnu. U sousedů je totiž těsně vedle naší kůlny budka pro špačky. Ze země se mi to zdálo mohem jednodušší než chytat ptáčky na stomě, jenomže sotva jsem po střeše došel na konec kůlny, došlo mi, že se ta budky tyčí ještě asi dva metry nad kůlnu. Chvilku jsem přemýšlel, co s tím provedu, ale po železné tyči šplhat neumím a nic jiného mě nenapadlo. Odešel jsem tedy pryč a šel jsem přemýšlet na balkon. Tak jsem se tam do toho zabral, až jsem z toho usnul. Odpoledne jsem se probudil a šel jsem na zahrádku.Za chvilinku začalo poprachávat pak pršet a během chvilky už lilo jako z konve. Tak jsem se sebral a šel jsem domů. Nabaštil jsem se, přesunul jsem se do obýváku na gauč a celé odpoledne jsem tam spal. Když jsem se probudil, šel jsem se mrknout ven. U dveří jsem zjistil, že stále moc prší, takže jsem se otočil, vrátil jsem se na gauč a pokračuju ve spaní. 

2. května - Zuzanka

Dopoledne jsem byla venku. Docela jsme se tam i honili a když už mě to nebavilo, tak jsem vyskočila na pergolu a odtud jsem skočila na střechu a hezky jsem se po ní procházela. Ale hlavní důvod byl ten, že jsem byla zvědavá co je nového u sousedů.

Tak jsem si hezky sedla na okraj střechy a pěkně nenápadně pozorovala co se děje u nich na dvoře. To bylo zajímavé. Oni totiž tam taky mají kočičky, tak jsem se na ně dívala. Odpoledne začalo pršet a mě teda nezbývalo nic jiného, než skočit do boudičky a pořádně se vyspat. Pořád prší, tak já budu pořád spát. 

2. května - Kristýnka

Dopoledne jsem byla venku. Sice se trochu ochladilo, ale to mi zase nevadilo. Odpoledne se zatáhlo a pak začalo pršet. Prší a prší a co já. Ven nemůžu, tak mi nezbylo nic jiného než si zalehnout do pelíšku a spinkat. To mi teda docela jde dobře. Když jsem se vyspala, myslela jsem, že půjdu ven, ale to zrovna tak šíleně lilo, že jsem se vrátila do mého pelíšku a spinkala dál. 

2. května - Michalka

Dneska se počasí pokazilo. Dopoledne to ještě docela šlo, tak jsem lítala na dvorečku a po obědě jsem zalehla do pelíšku a celé odpoledne prospala. Ono totiž začalo pršet a pořád leje a leje. Takže ven se jít nemůže a v pelíšku je mi dobře. Alespoň naberu sílu na zítřek a jestli bude pěkně, tak budu venku celý den. 

1. května - Honzík

Dopoledne, když jsem si odbyl pravidelnou ranní obchůzku okolí, jsem se uvelebil na balkoně. Lehnul jsem si vedle boudičky a vyhříval jsem si kožíšek. V poledne jsem šel zkontrolovat, co mají páníci k obědu. Sednul jsem si vedle paničky na zem, upřeně jsem na ní hleděl a významně jsem se olizoval. Naštstí to pochopila a dostal jsem ochutnat masíčko. Po obědě jsem vyrazil zase na balkon. Jenomže sotva jsem si tam lehnl, přitáhla panička vysavač a oznámila mi, abych šel raději pryč, že s ním bude vrčet a já bych to na balkoně moc slyšel a bál bych se. To teda měla pravdu. Vysavač jak vidím, hned utíkám rychle pryč, abych to stihnul, než s ním panička začne dělat rámus. Tak jsem se přestěhoval na dvorek. Tam jsem se usadil na židli a odpočíval jsem. Za chvíli přišli páníci za námi ven. Chvíli byl klid, hráli jsme si s provázkem a s myškou, ale pak panička přitáhla další vrčivou obludu a šla sekat trávu. Sekačky se tak moc jako vysavače nebojím, ale stejně z ní mám docela respekt. Raději jsem se přesunul na druhou stranu dvorka a hezky z povzdálí jsem paničku sledoval, aby trávu posekala pořádně. Když bylo hotovo, hned jsem to to šel otestovat. Leží se v ní dobře, ale horší je, že se nemám za co schovávat. 

1. května - Zuzanka

Dneska jsem byla skoro celý den venku. Ráno jsem se proběhla po dvorku a když mě to tam přestalo bavit, tak jsem vyskočila na plot a šla na balkon. Zalezla jsem si do boudičky a hezky spinkala. Potom tam přišel i Honzík, ale ten tam ležel jen tak na koberci. Odpoledne přišla panička s vrčivou hrůzou a řekla nám, že bude muset chvíli vrčet a že se budeme bát. Honzík odešel a já zůstala. Mě se vůbec nechtělo nikam chodit. Jenomže jak panička tu obludu zapnula, já jsem se tak lekla, že jsem vůbec nevěděla co mám dělat. Mě totiž vůbec nenapadlo, že bych měla skočit z balkonu dolů, ale pořád jsem chtěla domů a ono to nešlo, protože panička dveře přivřela a jak byla zabraná do toho vysávání, tak si vůbec nevšimla, že její kočička se bojí a chce domů. Ale jak to zjistila, hned mi otevřela a já letěla pryč. Byla jsem tak vyplašená, že jsem doběhla až na dvorek. Tam jsem se uklidnila. Potom už bylo vše v pohodě. A když pak páníci přišli za námi, tak to už nemělo chybu. Pěkně jsme se vyřádili. 

1. května - Kristýnka

Dneska jsem byla zase hodně venku. Pořádně jsem se tam vyřádila. Já lítala po dvoře a honila jsem se. No jasně sama sebe. To je nejlepší, alespoň vím, že mě nikdo nedohoní. Odpoledne, když přišli páníci za námi ven, tak panička přinesla s sebou papání. A jak řekla, holky jde se baštit. Všichni jsme letěli. Panička vzala čtyři mističky a každému nandala masíčko. Postavila je na stůl, my holky jsme na něj naskákaly a hezky jedna vedle druhé jsme papaly.

Jenom Honzík nešel. Když mu panička podala mističku na zem, tak se do ní kouknul a zahrabal jí. My jsme se potom ještě s holkama o to jeho podělily. Přece to nenecháme oschnout. 

1. května - Michalka

Dneska bylo zase celý den hezky. Sice sluníčko nesvítilo, ale to nevadí. Celý den jsem byla venku. Odpoledne páníci přišli za námi a hráli si s námi. Docela jsme se vyřádili. Nejlepší bylo, když mi panička řekla. Teď tě dám na strom a vyfotím si tě. Jo, to jsem jí teda pěkně naštvala. Jak mě na ten strom postavila a chystala se, že vezme foťák do ruky. Tak já udělala hop a skok a už jsem byla na plotě a šup za plot k sousedům. To teda panička nečekala. Krásně jsem jí utekla a měla po focení. Za chvilku jsem se vrátila zase domů na dvoreček. Ale panička už to znovu nezkusila. Už si mě vyfotila na zemi a to ještě tak, že jsem o tom nevěděla.

Já se jí divím. Vždyť dobře ví, že se fotím nerada. Teď jsem ještě venku na dvorku s Honzíkem a tak tu na sebe číháme, trochu se proháníme a domů se nám ještě vůbec nechce.